Facebook pageYoutube channelen

První hudební znalosti získal od otce a od venkovských učitelů. Hrál na varhany, na klavír a violu a naučil se základům kompozice. Po studiu na pražské varhanické škole (1857-59) se stal violistou v Komzákově kapele, která zajišťovala provoz Prozatímního divadla; 1866-71 zde Dvořák hrál pod Smetanovým vedením. 1873 se oženil s Annou Čermákovou a 1874 poprvé získal rakouské státní stipendium (celkem třikrát), jež mu načas přineslo finanční zabezpečení pro život skladatele ve svobodném povolání. Na doporučení J. Brahmse vydal berlínský nakladatel F. Simrock s mimořádným ohlasem Dvořákovy Slovanské tance a Moravské dvojzpěvy (1878, 1880) a sedmatřicetiletý skladatel se stal známou osobností. Byl vítán zvláště v Anglii, kterou navštívil vícekrát a kde byly oceněny jeho kantátové a sborové skladby (Svatební košile komp. 1884, Svatá Ludmila 1886, Requiem 1890). 1891 se Dvořák stal profesorem pražské konzervatoře. 1892-95 vyučoval na národní konzervatoři v New Yorku, po návratu do Prahy se vrátil na konzervatoř a věnoval se kompozici a dirigování. Stal se čestným doktorem univerzit v Praze a Cambridge a doživotním členem rakouské panské sněmovny. Jeho nečekaného odchodu želel celý hudební svět. Dvořákův skladatelský odkaz tvoří asi sto třicet děl, spojujících klasické formy, romantickou hudební představivost a nevyčerpatelnou melodickou invenci. Mnohá z jeho děl patří k nejhranějšímu světovému repertoáru. Jeho symfonii Z nového světa (1893), smyčcové kvartety, zvláště F. dur op. 96 zvaný Americký, Koncerty pro housle a orchestr a moll (1880) a pro violoncello a orchestr h moll (1895) interpretují hudebníci všech světových kultur. Z Dvořákových deseti oper se zvláště pohádková Rusalka (1901) přiřadila k umělecky nejdokonalejším dílů své doby, jednajících o vztahu přírody a člověka, o lásce, vině a odpuštění.
Biblografie
J. Burghauser (ed.): A. Dvořák - tématický katalog, 2. rozšířené vyd. (Praha, 1966)
M. Kuna (ed.): A. Dvořák - Korespondence a dokumenty, 10 dílů (Bärenreiter Praha, 2004)
M. Beckerman (ed.): Dvořák and his world, (Princeton University Press, 1993)
K. Döge: A. Dvořák, (Zürich, 1997)
Odkazy:
http://www.classical.net
http://www.antonindvorak.cz
http://www.nm.cz