Facebook pageYoutube channelen

VÍTĚZSLAV NOVÁK

(*5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou - †18. 7. 1949 Skuteč)

český skladatel, pedagog, klavírista

Pocházel z rodiny, která se hudbě věnovala. Jeho otec lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novákovy hudební začátky jsou spjaty se jménem Viléma Pojmana, místního dirigenta požárního sboru, který jako první rozeznal Novákův talent a dodával chlapci odvahu věnovat se kompozici a také rozvíjel jeho pianistické schopnosti. Novák tady poprvé vystupuje na veřejnosti jako klavírista a skládá první písně a drobné skladby pro klavír. V roce 1889 začíná studovat na universitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. Klavír zde studoval u Josefa Jiránka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Brahms představuje jeho díla berlínskému vydavateli Simrockovi a tak je Novák alespoň na čas finančně zajištěn. O prázdninách roku 1896 poznává při návštěvě Moravy, Slovácka, Lašska, Valašska a později i Slovenska lidový folklór v jeho domácím prostředí a to se stává východiskem k jeho tvorbě dalších let. Setkává se tu i s celoživotní láskou Josefínou Javůrkovou. Důkladně studuje české a moravské sbírky lidových písní ( Erben, Sušil, Bartoš) a pátrá po základech národního hudebního projevu. Navazuje na moravskou melodičnost i modální cítění a včleňuje do své tvorby ozvuky erotiky a přírody, jimiž se přibližuje impresionismu. Ve věku 40 let se žení s Marií Práškovou, jeho žačkou, která mu poskytne dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. V prvním desetiletí 20.století se stává Novák vedoucím představitelem české hudby a svůj vliv zaměřuje i na mladou generaci. Vyučuje pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Mezi jeho žáky patří Ladislav Vycpálek, Jaroslav Křička, Jaroslav Novotný, Boleslav Vomáčka, Václav Štěpán, bratři Jeremiášové, K.B.Jirák, Alois Hába nebo Ilja Hurník. Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývaly vždy velkou společenskou událostí. Tvorbou byl silně spjat s Brnem, kde jeho díla prováděl s Besedou Brněnskou jeho přítel, sbormistr Rudolf Reissig. Novák procestoval téměř celou Evropu, Rusko nevyjímaje a jeho výjimečné postavení v české kulturní společnosti utvrzovala jeho znalost cizích jazyků - hovořil německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky, měl široké znalosti literatury, filosofie a výtvarného umění. Raná díla vycházejí z novoromantismu a jsou ovlivněna Dvořákem, Brahmsem a Griegem. Na začátku 20.století slučuje novoromantismus s novým impresionistickým slohem, tvoří i pod vlivem soudobé symbolistické poesie. Pod vlivem Janáčkovým se věnuje lidovému folklóru, zvláště oblasti Slovácka. K vrcholům tvorby patří komorní a orchestrální díla z třicátých a čtyřicátých let. Orchestrální díla: ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899), symfonické básně V Tatrách (1902,rev.1905,1907), O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907), kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha, Slovácká suita (1903), vrcholem je Podzimní symfonie (1934), třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky a Jihočeská suita (1937), kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 3 reagovala na hrdinství v době protektorátu. Na protest proti ustavení protektorátu se Novák na tři roky odmlčel, a další díla vytvořil až ve roce 1941, symfonickou báseň De profundis, Svatováclavský triptich pro varhany a orchestr (1941-42) a jednovětou Sonátu pro violoncello a klavír (1941). Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také napsal memoáry Vítězslav Novák o sobě a jiných a Májovou symfonii (1943). Zemřel náhle ve Skutči 18.7. 1949. Mezi orchestrální kompozice patří ještě Lady Godiva (1907) a kantáta Svatební košile (1912-13). V operách klade důraz spíše na orchestrální než dramatickou složku, a proto se dnes příliš neprovádí. Nejznámější operou je Lucerna podle Aloise Jiráska (1922), dále Zvíkovský rarášek (1913-14), Karlštejn podle Vrchlického (1914-15) a Dědův odkaz (1922-5), balety Signorina Gioventu (1926-28) a Nikotina (1929). Z klavírní tvorby to jsou Variace na Schumannovo téma (1893), Za soumraku (1896), Písně zimních nocí (1903), Exotikon (1911), Sonáta Eroica (1900) a Pan (1910), který má verzi také orchestrální (1912). Písňové tvorbě se věnoval celý život. Jarní nálady (1900), Melancholie (1901), Údolí nového království (1903), Melancholické písně o lásce (1906), Erotikon (1912), Síla a vzdor (1916-17), 12 ukolébavek na slova lidové poesie moravské (1931-2), Domov (1941), 2 legendy na slova lidové poesie moravské (1944), Jihočeské motivy (1947).
Biblografie:
M. Schnierer, L. Peřinová: Vítěslav Novák. Tématický a bibliografický katalog (Praha, 1999)