"Kéž s milostí a pomocí Boží jsem jednou v technice Lisztem a v komponování Mozartem", zapsal si 23. ledna 1843 do deníku Bedřich Smetana.   Možná se jednalo o opožděný zápis novoročního předsevzetí, které si zaznamenal o tři týdny poté, co ho učinil. Nebylo mu ještě ani 20 let a nacházel se na důležitém životním milníku – právě z vlastního rozhodnutí ukončoval období "divokého talentu" a vykročil k tomu, aby se stal opravdovým profesionálním skladatelem, který svou dosavadní tvorbu označil za "dětské skladby bez základu a pevné půdy."

V následujících desetiletích svou usilovnou prací naplňoval své předsevzetí a dosáhl něčeho mnohem důležitějšího, než o co původně usiloval– stal se zakladatelem české národní hudby, a sice žádné do sebe zapouzdřené, ale takové, která se neustále porovnává s nejvýznamnějšími počiny svých velkých evropských současníků.

Dvě stě let po jeho narození máme možnost a snad i povinnost tento jeho zakladatelský počin ocenit a docenit a to v ideálním případě provozováním všech jeho zralých skladeb, nejen těch několika globálních hitů. To bude hlavním cílem právě začínajícího Roku české hudby 2024, na jehož konci bychom byli šťastni, kdyby se nám podařilo toto naše předsevzetí naplnit.