Po vzoru svého skladatelského a pianistického idolu Franze Liszta, jehož první pražský recitál měl Smetana v roce 1840 možnost navštívit, si nechal narůst dlouhé vlasy, které v té době působily podobně provokativně, jako když jimi v 60. letech 20. století hippies dráždili spořádané občany a o deset let později pankáči provokovali čírem. Díky společným stylovým preferencím se dlouhovlasý mladík seznámil s ředitelem pražské konzervatoře Janem Bedřichem Kittlem. Ten ho v době Smetanovy největší finanční nouze představil hraběti Leopoldu Felixi Thun-Hohensteinovi, který hledal učitele hudby pro svých pět dětí.
Nejtalentovanější z Thunových dětí, Alžběta Felície později zachytila první vzpomínku na Smetanu pro budoucnost: „Když se představil, byl můj otec poněkud nedůvěřiv. Jeho mladistvé vzezření nebudilo v něm pravou důvěru v jeho schopnosti, i předložil mu malou, ale velmi těžkou skladbu od Pia Richtra, jenž byl předtím naším klavírním učitelem. Zahrál ji z listu skvěle. Celé jeho chování bylo tak prosté a skromné, že se moji rodiče ihned rozhodli přijmout ho za učitele klavíru. Nebyl to malý nárok, který byl činěn na Smetanovu trpělivost, neboť bylo nás 5 dětí, kterým musel udělit denně 5 hodin, ke všemu 4 z nás nebyly hudebně nadány, jen já milovala hudbu a počínala si trochu obratněji, ale neměla jsem pražádnou píli a místo abych cvičila, poslouchala jsem raději, když mi vykládal o hudbě. Všichni jsme se s ním brzy spřátelili.“ Smetanův život se tímto okamžikem radikálně proměnil.
Veškeré finanční prostředky Smetana využil na studium klavíru a hudební teorie a během několika málo let se proměnil z živelného talentu na perfektně vyškoleného soudobého skladatele. Z té doby také pocházejí jeho první ambiciózní skladby, zejména rozsáhlá Klavírní sonáta g moll, Bagatelles et Impromptus a Six morceaux caractéristiques, který dal příznačně opusové číslo 1 a poslal je odvážně Franzi Lisztovi s prosbou o přijetí dedikace a poskytnutí nemalé finanční částky na rozjezd kariéry svobodného umělce. Liszt věnování přijal, skladbu doporučil významnému lipskému nakladatelství k vydání, peníze ale nepůjčil.
Zdroj : archiv muzea voskových figurín Madame Tussaud