"Vidíte, milý Smetano, že už jen kvůli těmto dvěma dívkám (Thunovým dcerám Elisabeth a Theresii) nemůžete opravdu ospravedlnit, že jste opustil krásné dílo, které jste tak horlivě a příkladně započal, abyste se vrhl do nejisté existence, která by se pro vás dříve či později vyvinula i ve vaší vlasti příjemněji a v mnohem komfortnějších podmínkách, ale komu není rady, tomu není pomoci."

V závěru svého dopisu Smetanovi z 26. června 1847 (který přebíráme z 1. svazku vzorové edice Smetanových dopisů, vycházející od roku 2016 péčí NM Muzea Bedřicha Smetany v Praze) popsal hrabě Leopold Thun velmi přesně svůj úžas nad mírou rizika, které Smetana podstoupil odchodem ze skvěle placeného místa domácího učitele jeho dětí. Jenže tam někde se pro Smetanu lámal chleba – buď zvolí pohodlí a s tím ztrátu svého uměleckého rozvoje, nebo se vrhne po hlavě do dalšího důležitého stádia svého života. A můžeme již teď prozradit, že kdykoliv ve Smetanově životě docházelo na volbu mezi bezpečím a skokem do neznáma, neomylně zvolil druhou možnost. Coby zcela neznámý třiadvacetiletý klavírista si naplánoval ambiciózní koncertní turné do Plzně, Chebu, Mariánských lázní, Františkových lázní a Karlových Varů.

Před jeho započetím dostal naléhavou radu od svého o 23 let staršího plzeňského bratrance Josefa Františka, vášnivého zastánce myšlenky národního obrození: "Rád bych dodal ještě jedno přání, za sebe i za vlast: abyste cestoval co český umělec! (posledních pět slov je v jinak německy formulovaném dopise napsáno česky) - pokud tato slova chápete a cítíte, pak je mé přání již splněno, ale pokud je necítíte - čehož se bohužel obávám - pak se vám vysmějí jako cvrčkovi." Tímto překvapivým přirovnáním narážel Josef František Smetana patrně na vžité chápání cvrčka jako muzikanta. Zatímco první z Bedřichových koncertů se vydařil umělecky i finančně (určitě i díky Smetanově oblibě v plzeňských kruzích z doby jeho studií), již druhý skončil takovým fiaskem, že zbývající tři koncerty rovnou odvolal, aby jeho finanční ztráta ještě dále nerostla. Jak pro něj bylo typické, každá prohra ho jen posílila a tak 28. ledna požádal Zemské gubernium o povolení k založení vlastního hudebního ústavu, které vzápětí dostal. Znamenalo to sice další pozdržení jeho vlastních uměleckých plánů, ale zůstal i nadále svým vlastním pánem!

Foto: Plzeň, pomník Bedřicha Smetany, Smetanovy sady