Máloco potřeboval Smetana v životě více, než lásku. V mládí to byl poměrně jednostranný vztah, do dívek se zamilovával v podstatě permanentně a s prudkostí, jejíž ozvěnu nacházíme v jeho denících, dopisech a také skladbách. Za největší překážku v tom, aby jeho city byly opětovány, považoval svůj malý vzrůst (jen 156 cm) a silnou krátkozrakost, ale zdá se, že minimálně stejně velkým problémem byla vážnost, se kterou se do vztahů pouštěl a která objekty jeho citů patrně odrazovala. Jeho první láskou byla o rok starší sestřenice Louisa, kterou ve svém deníku popsal jako černookou černovlasou královnu. Trvalým dokladem jeho tehdejšího vzplanutí zůstala Louisina polka, dodnes živá a oblíbená stylizovaná taneční skladbička. 

Jediným způsobem, jakým mohl mladý člověk Smetanovy doby navazovat společensky akceptované styky s opačným pohlavím, byl tanec a náš budoucí klasik v tomto ohledu nic nezanedbal po stránce pohybové ani módní: "Ustrojil jsem se dobře? Budou po mně dívky šilhat?" Postupně se zamilovával do Elisy, která pro něj zcela nepochopitelně upřednostnila jistého "Vendelína Říhu. Syna mlynáře." Jeho dalším objektem byla jistá slečna Corvinová, po ní následovala Klára „mé všecko – moje vůdčí hvězda – můj anděl – moje bohyně!“ Další vášnivou lásku pocítil k Elis Guldenerové, „andělské dívce.“ I té složil polku. Již v lednu se ale jeho novou "vůdčí hvězdou, vládkyní, královnou, andělem, božstvím" stala Klára Klotzová. Jazyk Smetanových deníkových zápisků z té doby prozrazuje citově založeného člověka: „Ach, mluvila se mnou, nevím, jak mi bylo, cítil jsem se tak vyvýšeným, poněvadž mne poctila slovem! Dotýkala se mé pravé nohy a její šaty se rozkládaly přes mé koleno: za nic na světě bych jím byl nepohnul, aby záhyby jejích šatů nespadly dolů.“

Poté se ale již v jeho životě objevila Kateřina Kolářová, vynikající klavíristka a umělecky spřízněná duše. Musel o ni ale velice bojovat. Jak naznačují názvy jeho klavírních Bagatel, byly to boje často bezútěšné: Nevinnost, Sklíčenost, Idyla, Touha, Radost, Pohádka a ...Nešvar! Smetana však vytrval a tak si po dlouhých sedmi letech jeho Kateřina napsala do deníku: „Dnes, 25.srpna 1849, byl den naší svatby.“ 

Na obrázku Kateřina Kolářová, první choť Bedřicha Smetany (portrét J. P. Södemarka)